Když ve sklence vína
se pomalu utápí.
Zůstává jiná
a život?
Ji netrápí.

 Ve sklence vína
v tom krvavém moku.
A v sedadle kina
ve východním bloku. 

Se sklenkou vína
ani socialismus nebolí.
V pár kapkách dřímá
a pořádek nastolí.

Ve sklence vína
se starou zasekanou promítačkou.
Ve sklence vína
s plátnem, co prošlo nejednou rvačkou.

Ve sklence vína tam sedí
v tom komoušském sedadle.
Na někdejší plátno hledí
a i navzdory vínu
jeví se přepadle.

Díky za múzu, Houmee...

Tak jsem se Vám dnes zase po dlouhé době věnovala. Nový design. Teď dokonce i 'básnička'...
No, pokouším se tím asi vynahradit mou nepřítomnost a hlavně nepřítomnost kapitol k povídkám. Ale věřte, já píšu, skoro denně!, akorát už na to psaní místo čtyř hodin nemám ani tu hodinu jednu... A tak to holt trvá, než se čísílka v ukazateli posunou blíže ke kýženým 100 % a kapitolka konečně zří světlo světa...
Ale i když to jde hrozitánsky pomalu, jde to kupředu. A proto se nebojím říct, že v nejbližší době snad konečně přibude Pentandra!
Ale konec keců, musím zalehnout, jelikož mě toho zítra čeká trochu moc...

PS: Vím, že doby, kdy mi to básnilo samo, ta blažená éra, to nejplodnější období mého básnířského střívka, jsou dávno za mnou; ale přesto mě to někdy popadne a já potřebuji psát v rýmech. Tak buďte trochu shovívaví. Rytmus to postrádá, jelikož se stále mění, návaznost a smysluplnost tam také nebude nejlepší. Ale prostě básním. A nejsem básník hlavním povoláním, jako někdo, že Darwie? Přesto do toho také strkám nos. Tak prosím, lidi se vkusem, odpusťte, že Vám takhle o půl jedenácté v noci, kazím chutě.

Dobrou noc a krásné sny,
Vaše Ovečka

Jsi můj sen...

Budeš věčně být mým dnem,

jsi můj krásný, živý sen...

Ovlivněna nynějším psychickým rozpoložením.
Všechno se to ve mě nakupilo. Ne, nemám depresi.
Jen jsem unavená a zmožená z té věčné honby za city.

On je pryč, chtěl mě.
On je tady, nechce mě.
Alespoň si to myslím...

Básnířské střevo se znovu probralo. Básnířské je možná silné slovo. Napsala jsem lepší, plynulejší, rýmovanější. Ale to je jedno.
Tahle jde od duše. Je upřímná, realistická. Přítomná.

Jsem projektil v plášti
obyčejná střela
a prosta vší zášti
mířím ti do těla

Můj čas rychle plyne
jsem v půli své cesty
osud tě nemine
vždyť čert nikdy nespí

Tvůj život se krátí
jen čtvrtina zbývá
teď všechno ztratíš
a smrt již ti kývá

Proč do války jsi šel
už jenom osmina
doma jsi zůstat měl
jsem střela nevinná

Proč jsi jen vojáku
byl druhých onuce
vidíš svit majáku?
Vnikla jsem do srdce