Nezbývá, než truchlit a vzpomínat. Odpočívejte v pokoji, pane prezidente.

Zdál-li se někomu týden mé nepřítomnosti divný, tady má vysvětlení... ↓

Zažila jsem skvělý, i když ze začátku propršený fesťák. Sluníčko se ukázalo až v úterý ráno a probudilo nás svou intezitou, ale i přesto, že první dny měly od pěkného počasí daleko, to stálo za to!
Nechce se mi do detailního popisu, takže ten v pokračování nenajdete. Jediné, co Vás čeká je kupa videí z youtube, mezi nimiž budou i největší skvosty za uplynulé čtyři dny.

Příjemný poslech,
Ovečka

Nejlepší začátek, který si člověk může přát! Moje česká Nirvana ♥ 

Z čirého zoufalství nad aktuálním stavem filmového průmyslu (čti stupidit jako např. Twilight, Red Riding Hood, Rychle a zběsile, Piráti z karibiku, apod.) jsem sáhla po staré klasice. A spojením stará klasika, myslím tu opravdu starou klasiku.
Jednou mi kamarád, poté, co jsme se bavili o filmu The Godfather, řekl: "Jo, to je ta stará klasika." Jelikož je ročník 92, má samozřejmě naprosté právo film z roku 1972 nazývat 'starou klasikou'. Ale Kmotr je ve srovnání se snímky, kterým v poslední době holduji, opravdové batole.
Pustila jsem se totiž do největší skvostů. Do klenotů a milníků filmového průmyslu. Okouzlily mě černobílé a staré filmy. A já se od nich nemůžu odtrhnout...

Ano, někdo možná namítne, že černobílý film není pro nynějšího člověka nic zábavného - protože kdo by dával přednost černobílému, když už si může dopřát 3D? - , ale opak je pravdou!
I já často černobílé výtvory odsuzovala. Už jen proto, že byly černobílé... A samozřejmě také pro ten.. specifický styl hraní, vyjadřování a... vlastně všeho. Jenže černobílé filmy nejsou vůbec tak trapné, jak si mnozí myslí! Černobílé filmy jsou vlastně to nejlepší, co se kdy promítalo na plátnech kin. Mají takový nádech... Takovou vůni... Atmosféru a charisma. Něco pro mě naprosto nepopsatelného. Něco, co člověka prostě.. posune dál.

Malý, leč všem dobře známý fakt –můj ovčí mozeček není stvořen na to, aby vymyslel dobrý nadpis, a tak předpokládám, že ani tentokrát se mu to jaksi nevydařilo... Jenže – nic jiného mě nenapadlo, a toto jest ta jediná výpověď, která se mi snad navěky uchová v paměti. A kdeže jsem se k tomu dostala?

V tmavém, naprosto architektonicky nevkusném, nebezpečně obrovském a šíleně zbytečném obchodním domě, přibližně 4 000 kilometrů od České republiky stála ta velká slova napsaná na černém triku, jež spadalo pod zkušené ruce (nebo spíše ústa) místního stánkového prodavače – a vskutku už chyběly pouze zešikmené oči a známá věta: "Suší, suší móc, sečnó!" a člověk by si připadala jako doma. Ovšem nikoli – doma to opravdu nebylo.

Posadit se minulý týden ve čtvrtek do auta a vydat se směrem Mnichov-Letiště není za stálého sněžení opravdu zrovna dobrý nápad. S podivnými pocity kolem žaludku, v takovýchto situacích obvyklých obavách a úvahách, jestli si člověk ty kalhotky nakonec zabalil nebo ne, a tu zubní pastu..., jsme pokoušeli štěstí. A to nás v jednu ráno, kdesi za státními hranicemi na území neměcké Šumavy opustilo. Vskutku veselé, když při příjemných -9°C měníte přední pneumatiku...

Ale i přes to krátké rozptýlení a obavy, že si můžeme dovolenou odpustit, jsme to stihli. Samozřejmě, že jsme byli na letišti ještě se značným předstihem. Můžu Vám říci: na pár letištích už jsem byla, to v Mnichově je rozhodně jedno z těch větších, ale ve čtyři ráno jsem ještě na žádném letišti neseděla. Je to zážitek sám o sobě, když je najednou místo, ke kterému ten dav lidí neodmyslitelně patří naprosto liduprázdné a tiché. Bude to snad znít jako klišé, ale když procházíte kolem zavřených letištních obchůdků, míjíte ztemnělé výlohy a obklopuje Vás mrtvé ticho, připadáte si tak opuštěně jako poslední člověk na světě (pak už jste jen rádi, že vás na záchodech přivítá reprodukovaná a zoufale špatná popová hudba). Kolem té páté ranní se pak konečně nastupuje do letadla a hurá do teplých krajin.

Už jsme dlouho neměli What's up, což? :D Tak to hnedka napravíme, ať víte, co je u mě aktuálního... :)
Zároveň také tedy první What's up v roce 2011

→ O čem mluvím, když mluvím o běhání by Haruki Murakami (check)
 → Sex kontra kultura by Gustáv Murín
 → Pianistka by Elfriede Jelinek (check)
 → Nespokojenost v kultuře by Sigmund Freud
 → Othello by William Shakespeare

 → Obut a Oblečen by Občanský průkaz Soundtrack (listen)

 → Heart-shaped Box by Nirvana (listen)

 → Amber by Dear John Soundtrack (listen)

 → Vom Mello bis ge Shoppornou  by HMBC (!!! listen !!! :D)

→ Habermannův mlýn (trailer --- check)
→ Secretary (trailer --- check)
 → Goodfellas (trailer --- check)
 → Občanský průkaz (trailer --- check)
→ The social network (trailer --- check)
 → The piano (trailer --- check)

→ Koketka (konečně zase po půlroční pauze!)

→ The Rickman Valey

 → Pentandra (read)