Dobrý večer koblihové,
omlouvám se, že jste dnes museli čekat tak dlouho na druhou část poslední povídky z mých pisatelských začátků. Včera jsem na to úplně zapomněla a dneska mám šílenou migrénu (po dlouhé době zase), takže zveřejňuji až o půl deváté večer.
Zároveň se také omlouvám, že nejsem schopna se rozepsat víc - jak by bylo pro ukončení tohoto několika týdenního cyklu, během kterého jsem každé pondělí zveřejnila jednu povídku, vhodné, ale prosě.... mám dost.
Nic jiného tedy nezbývá, než Vám popřát příjemné čtení a poprosit Váš už naposledy - přehlížte gramatické chyby a nedostatky.
Ovečka

Benjamin se podíval na hodinky už četl dvě hodiny. Ještě však pokračoval. Nemohl a nechtěl přestat. Kde, že to skončil....Ááá tady....

Loď na kterou mne dovedli byla dlouhá asi 10 metrů. Orlanois a Barbarossa se svými muži od nás odpojili a nakonec nás zůstalo jen pět. Dovedli mě někam dolů. Zastavili se před dveřmi a řekli mi, že sem mám jít. Otevřela jsem dveře a vešla. No, zajímavé. To zajatce vždycky dávají do pokoje, který je řekněme >pěkně< zařízený? Divné. Porozhlédla jsem se. Byla tady velká postel, stůl, menší stolek, a skříňka. V pravo na konci pokoje bylo okno. Tedy okno se to nazvat nedá. Byl to něco jako balkónek. Otevřela jsem skleněné tabule a pustila dovnitř mořský vzduch. Právě jsme se rozjížděli. Dívala jsem se na moře. Chvíly do vody, potom chvíly na oblohu. Zase do vody, na oblohu. Pomalu se začlo opravdu stmívat a na nebi se objevili první hvězdy. Vůbec mi nevadilo, že je v pokoji tma. Stála jsem u okna a jen se dívala. Ty vlny, byli krásné. Vipadalo to jako bychom pluly po černém jezeře. Zvedla jsem hlavu a podívala se znovu na nebe. Támhle bylo souhvězdí labutě. To je jediné souhvězdí, které si pamatuju od výuky astronomie u Achciméda. Při té vzpomínce mne divně zatlačilo na hrudi. Achciméd, otec, Tamara, všichni byli zdřejmě mrtvý. A já jsem tady byla sama. Sama v tom černém moři. Sama nad souhvězdím labutě. Úplně sama.

Benjamin se podíval na hodinky. Bude sedm. Sbalil si věci. Pro dnešek mu to stačilo. Zhasl světla a odešel domů. Jedno, ale věděl. Příbeh pokračoval dál. I bez něj.

Během několika týdnů jsme tedy došli na samé dno mých zásob. Poslední povídku z pisatelských začátků Vám rozdělím na dva díly, poněvadž je to povídka 11 stránková - ano, je to síla, až kam jsem se za ty roky dopracovala :D
Znovu prosím: nesmějte příliš a přehlížejte pravopisné chyby, kterých už není tolik, ale stále samozřejmě dost =D
Tak tedy budiž, poslední povídka z 1.1.2008, část první. (pozóór! i ten dodatek k tomu patří! XD)

Bez jediné slzy...*

*- tenhle příběh jsem si úplně vymyslela. Neshoduje se s ničím co se kdy stalo.Letopočty jsem si jen vymyslela. Postavy nikdy nežili. A věci jsou třeba úplně jiné. Je to jen má fantazie :)

"...mnozí historikové jí nazívájí ženou 21 století....-" studenti v sále na něj užasle pohlédli. Benjamin se jen usmál a pokračoval: "...zdřejmě se ptáte proč. Je známo, že v době středověku "vládli" muži, ženám nebylo nijak dovoleno zasahovat do politického dění a v některých kulturách se dokonce chytrá a učená žena dostávala do nepříjemných situací. Její příbeh je opravdu velmi zvláštní a stojí za to abych pro něj obětoval následující dvě hodiny." Benjamin se nadechl a pokračoval: "Zdálo by se mi velmi urážející kdybych vám její příbeh řekl vlastními slovy nebo nedej bože abych se o něm vůbec nezmínil!" V sále to zašumělo. Všichni věděli, že profesor Benjamin Glaudius byl jedním z nejlepších a nikdy opravdu nikdy mu nedělalo problémy objetovat dvě hodiny nějaké zajímavosti, kterou vyhrabal. Dnes to však bylo něco jiného. A to měli studenti brzy poznat. Dnes se díky sira Benjamina Glaudiuse, který byl s oblibou nazýván "starým dědkem" měli dozvěd příbeh ženy, která bojovala až do konce. Ano, byl to SIR Benjamin Glaudius. On sám však považoval jeho rytířství za velmi nepodstatnou věc a zásadně se představoval jako Benjamin Glaudius nebo profesor Benjamin Glaudius. I když si to však on sám nepřipouštel, to, že je SIR si zasloužil.

Ahoj, milí a drazí :)
Během několika týdnů jsme vyprázdnili mé zásoby a nyní nás čekají už jen poslední dvě povídky. Tady máte tu předposlední.
Chtěla bych ji věnovat Lamičce, protože vím, že tahle je jedna z mála, kterou z mých začátků pamatuju. Ale pozor! Není žádnou výjimkou - je stále plná hrubek, překlepů, nesmyslností a nedotažeností. Když jsem si ji po sobě četla, měla jsem chuť ji předělat, protože tenhle příběh alespoň jakouž-takouž hloubku má, ale nakonec ji nechávám v původní podobě. Ať si mé nedostatky užijete ;)

Pěkné čtení,
Ovečka

Tak dnes Vám tedy se značným časovým skluzem konečně přináším další nelogickou, stupidní a nadmíru podivínskou a šílenou povídku z mých pisatelkých začátků.
Znovu prosím o toleranci. Já vím, bylo to opravdu zlé :D
Tato kraťoučká povídka vznikla r.2008 jako Drabble.

Bellatrix seděla tiše u krbu a hleděla do ohně.

Pondělí, a s ním i další povídka z mých pisatelských začátků. Tentokrát jde o krátký příběh o sněhulákovi, který se vydal do Afriky. No, fantazie jsem opravdu neměla málo :D...

Abych Vás mohla uklidnit, s touto povídkou končíme éru opravdu krutých a krvavých začátků. Další pondělí Vás už bude čekat HP FanFiction (Mám na skladě krásné tři povídky :D). A potom si ještě vtáhneme mojí vlastní fantasy - dalo by se říci - z dob krutých Vikingů =D

A abyste nebyli nuceni stále číst takové stupidnosti, kterými Vás zásobuji, dostanete jako cenu útěchy někdy během tohoto týdne další kapitolu k Pentandře a brzy po ní bude následovat předposlední k On & Ona.

Vaše Ovečka

 "Ahoj ! Já jsem sněhulák. A jmenuju se Snížek. Rád bych navštívil Afriku, cesta stojí 300 000 stébel trávy, stébla jsem sehnal a zítra letím s mojí ženou Sněžkou a mojí dcerou Sisi do Afriky. Pro tento účel jsem sestavil seznam potřeb:

plavky

5 hrnců

mrazák se sněhem

mrkev

a ručník

Poletíme letadlem Airline pro sněhuláky. Mám z toho trochu divný pocit, ale Sněžka říká, že se nemusím vůbec strachovat, protože letíme na Severní pól za mojí maminkou Big nose. A ta nám nabalí tolik jídla, že by jsme v Africe mohli být do konce roku. Ale jsme tam jen 5 dní, proto taky 5 hrnců, u vás v lidském světě se tomu říká spodní prádlo, ale u nás se to spisovně jmenuje horní prádlo.