Zdravím,
po přibližně dalších deseti dnech přináším Třeti intermezzo k Mataru. Slovo 'pokračování' jsem vynechala schválně, protože jak je pro intermezza (a má intermezza obvzlášť) obvyklé, podíváme se do minulosti. Tentokrát ale ne do tak vzdálené jako minule. No, posuďte sami...

Příjemné, dnes zase pro změnu kraťoulinké čtění,
Ovečka

Intermezzo třetí

"Celou cestu jste nepromluvil ani slovo," neodpustil si Ehsan lehce kousavou poznámku, když si se Zacharym potřásal na ranveji rukou.

"Myslím, že to nám oběma naprosto vyhovovalo," zareagoval a jeho čelisti se zatnuly, což v jeho po celou cestu ztuhlé tváři vyvolalo ještě větší napětí.

"Asi máte pravdu," připustil Ehsan zamyšleně a nutkání provokovat toho amerického mughaffala ho skoro přešlo. Ale stejně cítil na hrudi jakýsi velmi příjemný pocit vítězství. Zvítězil. Skutečně vyhrál. Mughaffal Zachary se vrací sám a Julie tady zůstává. Julie je jeho. Ne, neměl nijak velkou potřebu ho provokovat, ale stále mu chtěl dát najevo, že on je ten, kdo vyhrál – jen aby na to náhodou nezapomněl...

"Myslím, že jste rozumný muž, a má upřímnost se vás nijak nedotkne," začal tedy Ehsan a tetelil se škodolibým blahem. "Pro tuhle situaci mě napadá jen jedna výstižná věc, která se dá říct. A to totiž jedno z našich přísloví... Prohra se smířením je lepší, než výhra s nepřátelstvím, pane Geoffrey." Zacův obličej zbledl zlostí, když si vyložil význam Ehsanových slov, neřekl však nic a tak měl Ehsan možnost dodat třešničku na dort. "Měl byste odložit tu nesmyslnou antipatii, kterou vůči mně cítíte. K ničemu nevede a nic nezměníte..."

"Možná ne teď, Veličenstvo," namítl Zac, který už se nedokázal držet zpět. "Ale jednou, až tohle všechno Julii přestane bavit, vzpomenete si na tuhle chvíli, kdy jsem vám říkal, že ona není žena pro vás."

"To snad není vaše záležitost," zasyčel.

"Je. Znám ji mnohem lépe, než si myslíte. Lépe, než si myslí ona sama. Dlouho si na ušlápnutou ženušku hrát nevydrží. Záhy se s ní budete loučit stejně jako se mnou."

"Pokud myslíte, pane Geoffrey," zkonstatoval Ehsan a jeho hlas zněl naprosto nepohnutě, i přesto v něm však pronesená slova hlodala. Hlavně proto, že je už také několikrát slyšel od svého bratra Fahima.

"Taktéž se oženu frází, která je známá v naší zemi, Vaše Veličenstvo," zatrylkoval Zachary a Ehsan zatnul zuby nad neuctivým tónem, kterým pronášel jeho titul. "Tuhle bitvu jste možná vyhrál, ale opravdová válka teprve začíná."

"Ale vy nebudete ten, kdo ji dobojuje!" ohradil se ne zvýšeným ale přesto zapáleným hlasem. Zachary se odmlčel a Ehsanovy rty se potměšile stáhly. Nevěděl, jestli by on na Zacově místě nechal Julii samotnou. Možná, kdyby ho výslovně požádala, aby odjel (což Zaca nepožádala), možná potom by jí vyhověl, ale i tak by mu to jeho povaha asi nedovolila. Nechat ji s cizím mužem... To by nepřicházelo v úvahu!

"Není a nikdy nebude taková manželka, za jakou ji chcete mít. Na to je moc svobodná a nezávislá. Víte to, tak nevím, proč to děláte. To vám bude dělat takové potěšení ji zlomit?!"

"Jak jste přišel na to, že ji chci za ženu?" pozvednul Ehsan tázavě obočí a Zacovi chvíli trvalo, než se probral ze zloby, kterou v něm vyvolávala představa Julie bez jejího význačného živého ducha, a on si uvědomil pravý význam šejchových slov. V první chvíli ztuhnul. A potom se mu zpěnila krev. Neosobní vzdálenost dvou metrů, která je dělila, byla rázem překlenuta a Zac chytil o skoro půl hlavy většího šejcha pod límcem.

"Julie nikdy nebude vaše děvka! To nedovolím! Jen přes moji mrtvolu! Vy... Vy!" soptil, když ho osobní stráž šejcha, překvapená vývojem situace, ihned duchaplně odtrhla od jejich vládce a strhla na zem.

"Uklidněte se, Zachary," doporučil mu Ehsan nevzrušeně a posunkem dal najevo, aby ho stráže pustili. "Nikdy jsem nepotvrdil nic z toho, z čeho mě osočujete. Ve skutečnosti se mi už jen příčí Juliinino jméno v jedné větě se slovem ‚děvka‘."

"Tak co... Co jí tedy uděláte?" zeptal se Zac s poklesnutými rameny.

"Mluvíte, jako bych jí chtěl ublížit!" ohradil se Ehsan a v jeho hlas zaznělo potlačované rozhořčení.

"A nechcete?" poznamenal Zac. Ehsanovi se nebezpečně blýsklo v očích, napjal zlostí a pouze díky sebeovládání to tentokrát nebyl on, kdo se vrhl na naproti stojícího muže.

"Jedu do města, abych oznámil poručníkům, že můžu brzy dostát své povinnosti," tlačil ze sebe rozlíceně slova. "Nastoupit na trůn. Jako právoplatný král s chotí!" zvýšil hlas. "Tak mě tady neobviňujte z nelidských a bezpáteřních záměrů," zavrčel, už klidněji.

"Nevezme si vás. Už byste to dávno věděl, kdybyste se jí zeptal," oznámil mu Zac prázdně, když se trochu vzpamatoval z jeho sdělení. Ehsan se jen ironicky zachechtal, ale neřekl nic, protože hrdlo se mu znovu stáhlo. Tohle byla další z věcí, kterou mu řekl také jeho bratr Fahim. Že Julie se sňatkem nebude souhlasit. Ale proč by neměla? Byla by přece blázen, kdyby ho odmítla! Každá žena, kterou znal, by nad sňatkem s ním nepochybovala ani na vteřinu! Julie na tom nebude jinak. Tím si byl jistý, takže znovu potlačil nepříjemné pochyby.

"A co to, že není panna? To vám nevadí? Nevadí to ani těm vašim poručníkům? Nebude to ani vadit lidem ve vaší zemi?" ozval se znovu Zac. "Doufám, že jste si nemyslel, že je nevinná. To totiž rozhodně není. Sám se za to zaručím," na tváři se mu rozlil škodolibý úsměv. Uvědomoval si totiž, jak důležité je v téhle zemi nevěstino pannenství. A to nejen kvůli tradici, ale také – a hlavně – kvůli hrdosti a pýše ženichů.

"Letadlo čeká. Měl byste konečně odjet," doporučil mu Ehsan temně.

"Samozřejmě," zachechtal se Zac. "Těšilo mě. Myslím, že už se neuvidíme. Ale Julie už se nemůžu dočkat."

"Sbohem," vytlačil ze sebe Ehsan a se zatnutými zuby sledoval Zacova odcházející záda. Takhle si tedy jeho odchod nepředstavoval. Ve skutečnosti si spíš přál, že to bude on, kdo svému protivníkovi ukáže vznešeně odcházející záda. Ale... Pak se však znovu vzpamatoval.

"Pane Zachary?"zavolal na něj. Zac se pomalu otočil. "V naší zemi se kromě jiného také říká, že Sláva patří prvnímu, ale následovníci to umí lépe... Příjemný let domů."