Přeji příjemné nedělní odpoledne!
Jak jsem slíbila, desátou kapitolu zveřejňuji už tak krátce po té deváté (což je alespoň na mé poměry neobvyklé, jak jistě víte :D).
Uvažovala jsem o tom, jestli ji nerozdělím do dvou částí a ty nezveřejním postupně, protože je opravdu velmi dlouhá. Nakonec jsem si ale řekla, že ji nechám vcelku. Pokud byste se začali nudit, nepochybně přestanete číst sami a vrátíte se k tomu později. Myslím ale, že dnešní kapitola je dějově napěchovaná až k prasknutí, a proto nemusím mít obavy. Alespoň já sama jsem při opětovném čtení v zájmu korekce neklidně poposedávala a hltala každý řádek. :D
Tak uvidíme, jak se bude líbit Vám! Protože hlavně o to jde, že... =)

PS: Pro ty z Vás, kteří si občas také povšimnou obrázků, kterými je text proložen (mých, zlatých 'oddělovačů' :D), mám dobrou zprávu v podobě dvou nových, které jsou v tom eposu schované. Ale ne, abyste se vyprdli na čtení a sjeli myší dolů, jen aby jste je našli! :D :D

Příjemné a dlouhé čtení,
Ovečka

"Julie?" ozval se jeho hlas za plátnem, které rozdělovalo ložnici na dvě části. Málem se zajíkla a rozeběhla se mu vstříc. Udržela se však, napomenula, zaryla nehty do svých dlaní a zůstala stát na místě. Neodpověděla. "Julie?" tázal se dál a ona uslyšela, jak inkoustový závěs dopadl na své místo. Za to ten před ní se pohnul.

"Lá, ya habibati.... Lá, ya matar..."

Šejch vstoupil a ona málem poklesla samým rozjitřením emocí v kolenou. Teprve teď si proti své vůli uvědomila, jak moc jí chyběl. Pokoušela se však udržet chladnou a rezervovanou masku a mysl.

Mlčky vstoupil do ‚její části jeho ložnice‘ a pohlédl na ni tím svým černým a nevyzpytatelným pohledem. Nevyčetla z něj žádnou zlobu. Potom sjel její tělo očima od hlavy až k patě a tázavě pozvednul jedno ze svých obočí. To byla jediná reakce na její oblečení. Julii to rozladilo, a málem si ukousla samým rozhořčením jazyk. Dřív, než jí však stačila z úst vytrysknout slova, kterými by popsala strasti uplynulých dní, šejch se k ní přiblížil natolik, že konsternovaná jeho těsnou blízkostí, zmlkla. Všimnul si jejího šoku, ale ignoroval jej. Místo toho jí naprosto samozřejmě a majetnicky omotal ruce kolem pasu a přitáhnul k sobě. Vyhekla, když narazila o jeho tvrdé tělo. Nestačila se od něj odtáhnout, protože jí dlaněmi objal tvář a políbil ji. Potom už si Julie na námitky ani nevzpomněla...

Všechny, jako by se pod náporem jeho horkých a rozvášněných, nedočkavých rtů vypařily. Stála a místo toho, aby se mu bránila a vyčetla mu všechno, co ji trápilo, oplácela mu horlivě polibky a zalykala se blahem. Nedokázala uvěřit tomu, že vzdala svůj odpor ještě dříve, než ho mohla zahájit, ale v tu chvíli to ani neřešila. Jediné, co si uvědomovala, byl Ehsan, jeho rty a ruce na jejím těle. A potom sebou trhla, jako by do ní udeřil blesk. Jak málo stačilo k tomu, aby o něm ve svých myšlenkách začala zase uvažovat jako o Ehsanovi a ne jako o šejchovi! Jak málo stačilo k tomu, aby mu odpustila! Jak málo stačilo k tomu, aby ji naprosto umlčel a donutil ji zapomenout všechno, co chtěla říct! Jak málo stačilo a ona mu naprosto patřila! A o to přeci šlo! Nemohl předchozí tři dny odčinit neuvěřitelným polibkem, při kterém se vznášela několik stop nad zemí. Ne, to tedy nemohl! Tak jednoduše mu to neprojde!

"Přestaň... Přestaň... Přestaň s tím!" oslovila ho udýchaně, jakmile k tomu měla během líbání možnost. Potom se málem začala hystericky chechtat, protože nepřestával. Samozřejmě, že nepřestával, když její angličtině nerozuměl! "Ne, Ehsane! Ne! Lá! Přestaň! Lá! Lá! Lá!" pokoušela se tedy svou žádost vyjádřit tónem hlasu a arabským synonymem pro ‚ne‘. To zřejmě zabralo, protože se od ní překvapeně odtáhnul. V očích nechápavou otázku.

"Nedotýkej se mě! Rozumíš?! Nešahej na mě! Myslíš si, že jsem hloupá?!" pokračovala rozlíceně svou mateřštinou a naprosto ignorovala, že jí nerozumí ani slovo. "Co sis proboha myslel, když jsi mě sem přestěhoval?! Jsem snad tvoje děvka, kterou si jen tak nastěhuješ do ložnice a ani se jí nezeptáš?! Co si o mně musí všichni myslet?! Jak sis to mohl dovolit?!" strčila do něj, ale nepohnul se ani o píď, a tak zacouvala ona. Hleděl na ni mlčky a ve tváři se mu nepohnul ani sval. Za to se zdálo, že ztuhnul.

"Nedívej se na mě tak!" osočila ho naprosto absurdně. "Trochu to přeháníš, ne?! Nejraději bych se sbalila a jela domů! Vlastně lituju, že jsem neodjela se Zacem!" teprve, když padlo Zacovo jméno, padla i jeho ztuhlá maska. Obličej se mu výhružně stáhnul. Julie však pokračovala, už nemohla přestat. "Víš, co jsem tady celé ty tři dny bez tebe dělala? Víš, kdo mě přišel navštívit a kdo se mnou trávil čas? Nikdo, Ehsane! NIKDO! Byla jsem tady úplně sama! Dokonce i služebnictvo s Asalah v čele se mi vyhýbalo! A ty si sem po tom všem za famfár nakráčíš a jediné, co tě napadne, je mě líbat?!" ječela na něj. Ano, ječela. Jinak se hlasitost a tón jejího hlasu ani popsat nedal. Bylo to hysterické a naštvané ječení, které se jí linulo z hrdla. A ona ho nedokázala ani zadržet ani utnout. S každým proneseným slovem se rýha mezi Ehsanovým obočím prohlubovala a jeho oči se nebezpečně zužovaly.

"Nemůžeš se ke mně chovat, jako bych byla věc! Jako bych neměla co říct, k tomu, co se děje! Nejsem sakra tvůj majetek! Nepatřím ti, ty arogantní, krutý hlupáku!!" teprve, když jí ze rtů vytryskly ty nadávky, teprve potom se zadýchaně odmlčela. Pomalu jí začalo docházet, co všechno mu vmetla do obličeje. I když jí nerozuměl, z jeho tváře bylo jasně čitelné rozladění. Vlastně nebyl pouze rozladěný, uvědomila si Julie nervózně. On byl rozzuřený. Hodně. Nasucho polkla a zadržela dech, ačkoli by se potřebovala pořádně vydýchat a uklidnit. Udělal k ní krok a probodl ji očima tak intenzivně, že sebou trhla. Ani se neodvažovala otevřít pusu, natož něco říct, protože ta zloba, která z něj sálala byla naprosto... šílená. Když bez dalšího slova přistoupil ještě o jeden krok, Julie před ním vyděšeně zacouvala o další tři, dokud se nezastavila o kosmetický stolek za svými zády. Trhaně vydechla, protože už nedokázala nedýchat a zalapala po dechu. V té chvíli Ehsan otevřel ústa a promluvil na ni. Arabsky, takže nerozuměla, co říkal. Ale nebylo to ostatně ani třeba. Mluvil k ní tichým, výhružným hlasem, který prozrazoval, jak moc se přemáhá, aby jí nezakroutil krkem. Julie zsinala, když se jeho slova stupňovala, jak množstvím, tak svou výškou. A potom překlenul poslední vzdálenost mezi nimi a uvěznil ji u stolku. Roztřásla se nejprimitivnější emocí. Strachem. Šíleným strachem. Arabština se odmlčela, ale pohled, kterým jí přikovával k místu, nabyl na síle. Potom zvednul ruce a sevřel její paže natolik, že bolestí vykřikla.

"El horoúdž!" zavrčel tak zlostně, že si málem neuvědomila, že ten příkaz zná. Mnohokrát ho za uplynulé dny zaslechla ve městě. Znamenal: ‚Uhni!‘

S radostí mu vyhověla, a když povolil, vymotala se z jeho kamenného sevření a utekla o několik metrů stranou. A dobře udělala, protože zřejmě vyvázla v poslední možnou chvíli. Přestal se ovládat a jeho zlost pocítil stolek před ním. Nejdřív to bylo oválné zrcadlo, které jediným pohybem vyrval ze dvou dřevěných sloupků, jež ho po stranách podpíraly. Potom ho s výkřikem, který by zřejmě předčil i ten rozzuřeného divokého zvířete, odhodil na zem, kde se roztříštilo na tisíce kousků. Následovaly všechny kosmetické nezbytnosti úhledně rozestavěné na desce stolku. Ty jediným máchnutím ruky odporoučel k zemi. A nakonec to byl samotný stolek, který rozzuřeně převrhnul, náledovaný malým křesílkem.

Julie ho zděšeně a nedýchajíc sledovala a nedokázala uvěřit svým očím. Když se k ní otočil a hrudník se mu trhavě zvedal a klesal, měla nutkání před ním utéct. V jeho očích už však nebyla ani stopa po zlobě. Byly úplně prázdné. Zůstala nehybně stát na místě a odolala jeho černému pohledu, který postrádal jakoukoli emoci či její pouhý náznak. Potom se od ní šejch odvrátil a mlčky odešel. Z její části jeho ložnice a následně i ze stanu.

Julie po tom znepokojivém zážitku osaměla skoro na celou hodinu. Ač se snažila všechny vzpomínky na běsnícího Ehsana vymazat ze své mysli, nedokázala se jich zbavit. Byly jako plevel a vždy se objevily nanovo.

Nejprve byla naprosto mimo. Litovala všeho, v co se rozhodla a uvažovala, jestli nejdříve zavolat pro vrtulník a potom si až sbalit, nebo naopak. Všechna ta varování a Zacovy řeči se totiž naplnily. Už jim nemohla nepřikládat váhu a vyhýbat se jim tím, že Ehsan je možná výjimka potvrzující pravidlo. Protože on žádná výjimka nebyl. On to všechno a ještě mnohem více tím, co udělal, zpečetil. Potvrdil Julii, že ten pud sebezáchovy, který v jeho blízkosti občas pocítila, nebyl zbytečný. Potvrdil Julii, že...

A potom se ho snažila omlouvat. Omlouvat tím, že na něj přece jen neměla předtím ječet. Vsadila by se totiž, že na něj v životě ještě nikdo takhle nekřičel. Byl to šejch, vůdce beduínského kmene a budoucí král země. Byl zvyklý na určitý způsob chování a zacházení vůči své osobě. Na značné množství úcty. A ona... ho seřvala jako malého fakana. A navíc mu ještě nadávala. Musela ho neuvěřitelně urazit, a tak nebylo divu, že byl naštvaný, i když nerozuměl, co na něj křičela... A alespoň nebyla na místě toho kosmetického stolku ona...

Ale následně si zase vybavila všechnu tu zuřivost, se kterou bral věci do rukou a ničil je a znovu jí naskočila husí kůže. Ještě nedávno by dala ruku do ohně za to, že by jí Ehsan nikdy neublížil, nikdy ani nezkřivil vlas na hlavě. Ale teď už si tím nebyla tak jistá...

Nakonec zase došlo na omlouvání. Poznala ho jako vášnivého a silného muže, protože způsob, kterým se na ni díval, kterým se jí dotýkal a kterým ji líbal se ani jinými slovy, než ‚vášnivý a silný‘ popsat nedal. Měl zřejmě takovou povahu a... a...

A potom se v její ložnici objevila Asalah. Aniž by jen mrknutím oka dala najevo údiv nad převráceným a rozbitým kosmetickým stolkem, uklonila se jí a oznámila:

"Jeho Veličenstvo si přeje, abyste se připravila na večerní slavnost." Julii chvíli trvalo, než si uvědomila, co jí to Asalah říká. Hlavně proto, že první minuty po jejím příchodu strávila utíráním slz a uhlazováním rozcuchaných vlasů.

"Jakou slavnost?" vydechla potom rozechvěle. "A on si to skutečně přeje?" dodala s notným nádechem ironie.

"Slavnost, kterou pořádáme na počest jeho návratu," odpověděla a její druhou otázku naprosto ignorovala.

"Počest?" zopakovala a měla nutkání to vyprsknout. Na jeho návratu nebylo nic, co by se mělo slavit!

"Ano, ‘Ánisa," sdělila jí Asalah trpělivě. "Jeho Veličenstvo mě požádalo, abych vám pomohla při ustrojení."

"Požádal tebe?"

"A-...Ano."

"To je skvělé!" vyprskla. "Jen škoda, že nepožádal mě."

"Jeho Veličenstvo v prvé řadě nemusí žádat nikoho, ‘Ánisa," poučila ji Asalah, čímž jí dodala poslední kapku.

"Samozřejmě, že nemusí! A už vůbec ne svou bezvýznamnou děvku, kterou si bez jejího vědomí a svolení nastěhoval do ložnice a vůbec ho nezajímá, jak se cítí a jest-" Julie se odmlčela, když si uvědomila, že její hlas zní zoufale a že by se Asalah asi svěřovat neměla. Nastalo tíživé ticho.

"Zatímco se osprchujete, poklidím to tady," ozvala se potom Asalah. Julie popotáhla a začala se pomalu zvedat z postele.

"Dobře," zamumlala potom. "Hlavně abychom splnily všechno, co si Jeho Veličenstvo přeje." neodpustila si jízlivou poznámku.

"Víte, ‘Ánisa," ozvala se Asalah váhavě, když Julie natahovala ruku k závěsu, aby vyšla z ložnice. "‘Ahr'ma své milenky nikdy... nikdy... nenastěhoval do své ložnice."

"Milenky?" jediné, čemu věnovala pozornost, bylo množné číslo.

"A-Ano," zakoktala a sklopila oči. "Ví se, že měl několik... velmi krátkodobých známostí ve městě..."

"Ve městě?" zopakovala Julie a málem jí z očí znovu vytryskly slzy. Takže proto byl pryč tak dlouho!

"Ty ale nikdy... Nikdy jim... Nikdy je nespojoval se svým životem jako šejch a budoucí král. Nikdy jim... neprojevil takovou úctu jako..." Asalah se odmlčela.

"Chtěla jsi říct jako mně?" vybafla Julie a nevěřícně se zasmála. "Co se dá, prosím tě, na jeho chování vůči mně, považovat za uctivé?! Zachází se mnou jako s hadrem!"

"Jste nevděčná, ‘Ánisa," zašeptala Asalah.

"Prosím?!" vykřikla nevěřícně. "Vždyť... Vždyť..." slzy už jí nad tou nespravedlností tekly proudem.

"‘Ahr'ma vám věnoval drahé šaty. Mnoho drahých šatů. Ubytoval vás ve vlastním stanu. Stará se o vaše pohodlí. Myslím, že by splnil všechno, co by vám na očích viděl..."

"Pche!" odfrkla si Julie. "To určitě! Viděla jsem, jak se po dobu své nepřítomnosti staral o mé pohodlí! Byla jsem tady jako vezeň na samotce!" Asalah se ošila.

"To... to není zrovna jeho chyba. Už nám všem vyplísnil za to, že jsme se vám vyhýbali..." vykoktala.

"Alespoň, že to přiznáte," zamumlala.

"První, koho chtěl vidět, když sesedl z velblouda, jste byla vy. Byl zklamaný, že jste ho nepřišla přivítat..." pokračovala. "A když... když k vám přijde sám... začnete na něj křičet takové ošklivé věci..."

"Jak to...?" vydechla Julie a tváře jí studem zrůžověly.

"Slyšeli to všichni, ‘Ánisa," pokrčila Asalah rameny. Pak pokynula rukou na stěny stanu. "Tohle je látka, ne zeď... Jste ve stanu, ne v domě..."

"Slečno, poslyšte..." oslovila ji, když Julie rozpaky a studem mlčela. "Vím, že mi nepřísluší, abych vám něco říkala a poučovala vás, ale... muži v naší zemi jsou velmi pyšní a ti urození obzvlášť. Zrovna na ně ženy... ženy na ně nikdy, NIKDY nezvyšují hlas. Ani matky nekřičí, když kárají své královské syny... Prostě je to naprosto... urážející a neslušné a... Jeho Veličenstvo mělo naprosté právo udělat to, co udělalo. ‘Ahr'ma se nikdy nesetkal s tak neuctivým chováním a... a vy můžete být ráda, ‘Ánisa, že vás za vaše slova neodvrhnul." Julie na Asalah hleděla rozšířeným pohledem, nakonec však pouze trhla hlavou.

"Možná měl!" vyprskla. "Nenechám sebou přece zametat! Já mám také nějakou úctu, Asalah! Netvrď mi, že to, že se ke mně chová jako k děvce, je normální!" Na to se otočila na podpatku, a aniž by čekala na odpověď, vykráčela z pokoje směrem sprcha.

Když se však Julie vrátila ze sprchy, měla na celou věc jiný názor, než když odcházela. Musela dát Asalah za pravdu v tom, že když byl Ehsan celou dobu zvyklý na zacházení v rukavičkách, její výbuch ho urazil a on si potřeboval nějak znovu... získat respekt. Ale rozhodně nelitovala toho, že mu dala najevo, jak nespokojená s jeho chováním je. Přece ji nemohl jen tak přestěhovat do svého stanu a do své ložnice. Nemohl se k ní chovat jako ke svému majetku! To by si měl uvědomit i budoucí král. Nebyla žádná hračka!

"Posaďte se," pobídla ji Asalah s lehkým úsměvem a pokynula k zbrusu novému kosmetickému stolku, který stál na místě toho původního. Vypadalo to, jako by se ta nešťastná hádka ani neudála. Julie jen zamrkala a usadila se. "Už dlouho jsem vás nestrojila, ‘Ánisa, omlouvám se za to... Ale teď vám to všechno vynahradím!" šveholila a už se za Juliina povzdechu chopila hřebenu, aby rozčesala její nedbale stáhnuté kadeře.

"Zatím přemýšlejte, co si chcete obléci!" pokračovala, zatím co česala její vlasy a Julie svírala opěrky křesílka. "Musíte se Jeho Veličenstvu zalíbit, aby vám to všechno odpustil!" Julie po těch slovech zalapala uraženě po dechu.

"Pokud už mi on má co odpouštět, tak já jemu rovněž!" oznámila vážně.

"Jste velmi tvrdohlavá, ‘Ánisa," řekla potom Asalah po chvíli ticha. "To pro Jeho Veličenstvo jistě představuje výzvu," pak se náhle velmi intenzivně zamračila a zamyslela. Nakonec se, jako by sama pro sebe, tiše a vědoucně zasmála.

"Co?" dotázala se Julie.

"Nic," odbyla ji rychle. "Myslím, že byste si dnes klidně mohla obléct něco slavnostnějšího... Třeba oranžovou nebo červenou abáji..."

"Řekni mi, proč ses smála a já se pak obleču do toho, co mi vybereš," nabídla Julie.

"Opravdu vám mohu vybrat, co si dnes oblečete?" vykulila Asalah oči a zdálo se, že nic na světě by ji neučinilo šťastnější. Julie potlačila ušklíbnutí.

"Ano," přikývla. "Ale nejdřív mi řekni, čemu ses tak smála..."

"No," ošila se. "Šušká se, že to s vámi Jeho Veličenstvo myslí vážně, protože on... se nikdy tolik o ženy nezajímal, a když už tak jen o své milenky ve městě a..." drmolila rozpačitě a rychle. "A... A ty si – jak už jsem říkala – nikdy nepustil tolik k sobě jako vás... Už mu bylo představeno hodně možných budoucích královen, ale on se žádnou z těch dívek nebyl spokojený. Odmítnul je. Všechny. Nedal jim skoro ani šanci. Za to vás... Vás tolik... No, možná se mu líbíte právě proto, že nejste jako ženy odsud. Jste tak svéhlavá a hrdá a... křičíte na něj."

"Myslím, že zrovna tohle se mu nelíbilo," namítla Julie s nádechem sarkasmu, ale srdce měla až v krku. Z toho, co z Asalahinina koktání pochytila, se jí udělalo horko. Opravdo to s ní Ehsan myslel... vážně? Ale to, že se k ní choval tak hrubě přeci mluvilo proti... Byla zmatená...

"Tak! Vlasy máte hotové! A teď to oblečení! U Alláha! Já jsem tak nadšená, že vám mohu vybrat, co si oblečete, slečno..."

Když Julie dorazila k ohništi, které se jako už tradičně rozdělalo uprostřed velkého náměstí, zelo čestné místo v čele prázdnotou. Jí osobně to nevadilo, vlastně byla ráda, že se nemusí Ehsanovi dívat do očí. Popravdě řečeno se za svůj výbuch vůči němu styděla. Mohla mu své nespokojení sdělit civilizovaněji a neječet na něj... Ale její vlastní výčitky neměnily nic na tom, že on se měl také stydět. A to za svou reakci a za své chování. Nebrala mu to za zlé, ale věděla, že to není správné a doufala, že to on ví také...

"Julie!" oslovila ji Džamila, jakmile se Julie vynořila ze tmy a stanula na osvíceném plácku před místy, které zaujímaly ‚ti významní‘. "Pojď, posaď se dnes ke mně, prosím..." vybídla ji ihned a Julie trochu překvapeně zaujala místo po jejím boku a opětovala pozdrav. Před Ehsanovým odjezdem ji byla Džamila několikrát navštívit a ony si docela rozuměly. Během uplynulých tří dnů na ni však tahle krásná Arabka naprosto zapomněla. Proto byla Julie její náhlou iniciativou trochou překvapená.

"Moc ti to sluší," poznamenala, když si Julie uhladila hedvábnou červenou krajku, ze které byla abáje ušita.

"Děkuji," přikývla vděčně a připsala Asalah a její volbě body k dobru. Vkus tahle služebná rozhodně nepostrádala, jak prozrazovala velmi upnutá černo-červená abáje, skládající se z červené krajky a černého spodního dílu, který skrz ni prosvítal. "Za to ty jsi neobvykle bledá..." poznamenala a zkoumavě jí pohlédla do obličeje.

"Ano... poslední dny se necítím příliš dobře," svěřila se Džamila a přejela si prsty po zsinalých liníích své krásné tváře.

"Jsi nemocná? Už tě viděl doktor?" zajímala se Julie. To na Džamilině tváři vyvolalo úsměv.

"Ne a ano," usmála se na ni vřele, což bylo v podivném rozporu s celým jejím vzezřením. "Nejsem nemocná a viděl mě doktor. Nikomu to neříkej, i když se to brzy stejně roznese... Ale čekám dítě."

"Ach, Džamilo!" zazněl Juliin upřímný úžas. "To je skvělé! Gratuluji ti!"

"Děkuji," zářila Džamila. "Ani nevíš, jak moc se na toho malého těším!"

"Toho malého?" chytila ji Julie pobaveně za slovo.

"Samozřejmě že budeme mít syna!" oznámila ji Džamila neochvějně. Julie si v duchu pomyslela své a nahlas raději řekla:

"Už to ví Fahim?"

"Ano," a další široký úsměv. "Tak šťastného jsme ho už dlouho neviděla. Jsem ráda, že nám Alláh potomka seslal právě teď, když se v zemi všechno pomalu chýlí k vyvrcholení..." zamumlala.

"Co všechno?" odvážila se zajímat Julie.

"Ach, víš..." odbyla ji mávnutím ruky. "Všechny spory mezi kmeny... Dluhy... Boje o území... Není nikdo, kdo by to rozsoudil, a tak berou lidé zákon do vlastních rukou." Julie jen přikývla. Džamila se náhle podívala na něco za jejími zády a potom se jí tvář znovu rozjasnila.

"Víš, že Ehsana skoro nechtěli pustit z paláce? Čekalo tam na něj tolik povinností, že by se tam asi zahrabal na celé týdny! Je to hrozné... Říkal, že jim utekl jen tak tak." Julii po jejích slovech došlo, co Džamila uviděla za jejími zády. Ztuhla a nebyla schopna se otočit. "Poslední dobou se ale také moc práci nevěnoval. Říkal, že teď zase musí... Alespoň si ji všechnu vzal s sebou sem. Miluje poušť. V tom si jsou s Fahimem tak podobní..." Pak se její společnice postavila na nohy a vyšla vstříc dvěma mužům kráčejícím k nim. "Drahý..." oslovila Fahima a i přestože její oči jen zářily bezmezným štěstíma a láskou, jediné gesto, kterým se ti dva pozdravili, bylo důvěrné stisknutí obou dlaní. Julie se chtě-nechtě musela otočit. Džamila měla oči jen pro Fahima a on naopak, takže jí nezbylo nic jiného než pohlédnout přímo na Ehsana. Poprvé od chvíle, kdy po té zuřivé hádce opustil stan. Uhnula očima dřív, než si mohla všimnout, že on udělal totéž. Začala se hrabat na nohy, protože jí přišlo hloupé sedět, i přestože nevěděla, co udělá, až bude stát. Ehsan ji však pozvednutím ruky zarazil. To byl jejich jediný kontakt, protože v tu chvíli se odněkud objevila Basima a Luqman a Ehsan se raději začal bavit s nimi. Julie si oddechla, že tomu, co je nepochybně čeká, nemusí čelit teď. I přesto ji však ten chlad a nezájem, který z Ehsana vůči ní čišel, urazil. Znovu se pohodlně usadila a začala hovor s Džamilou, která se konečně odtrhla od Fahima.

Julie se během rozhovoru pokoušela ignorovat Džamilino nadšení, které z ní tryskalo, i přestože jí zřejmě nebylo příliš dobře. Psychické štěstí dokázalo porazit fyzické neduhy. Bylo až k nevíře, kolik toho dokáže prostá láska... Julie se ušklíbla a oznámila si, že vůbec nežárlí, i když to nebyla ani zdaleka pravda. Ve skutečnosti totiž na Fahima a Džamilu žárlila, a to pořádně. Nejen proto, že jejich vztah fungoval. Také proto, že zatímco se ona pohledu na Ehsana vyhýbala jako čert kříži, Fahim a Džamila si každou chvíli vyměnili zasvěcený pohled, při kterém se skoro styděla přihlížet. Povzdychla si, a když se jí Džamila omluvila, že si musí odskočit, byla i docela ráda, že se může otočit k ohni a nerušeně do něj zírat.

Slavnost, kterou uspořádali před třemi týdny, aby ji a Zaca ve městě přivítali, byla veliká. Ta dnešní se jí svou velikostí rovnala, ale atmosférou a okázalostí ji naprosto předčila. Z nějakého – pro Julii nepochopitelného – důvodu byli všichni obyvatelé nadšení, že se Ehsan vrátil. A své nadšení projevovali kromě přípravy hříšně vonícího jídla, také výbornou hudbou. Julie sledovala dění kolem ohně a dokázala se tou činností zabavit tak dlouho a tak důkladně, že si skoro ani nevzpomněla na všechno, co jí kazilo tenhle krásný večer. Automaticky vzhlédla k nebi a kochala se pohledem na nekonečnou oblohu plnou hvězd. Ucítila, jak se jí hidžáb trochu svezl dozadu a povolil, takže nechala nebe nebem a vrátila hlavu do vodorovné polohy, aby si upravila šátek. Vlastně si už na zahalování zvykla. Nijak jí nevadilo, že si musela před vstupem na veřejnost zahalit vlasy a většinu tváře. Z toho úkonu se během uplynulých tří týdnů stala rutina. A jelikož v soukromí zahalená být nemusela, neměla důvod tuhle tradici nectít.

"Habibati," ozvalo se náhle vedle ní a ona sebou vyděšeně trhla. Byla tak zabraná do svých myšlenek a upravování neposlušného hidžábu, že si vůbec nevšimla, že se k ní někdo přiblížil. Vlastně ne někdo. Ehsan. A nepoznala ho jen podle kořeněné vůně, která jí rozechvěla chmýří v nose, ale také podle hlasu, který ji oslovil, ačkoli slovu, jež použil, nerozuměla. Otočila se na něj s rozšířenýma očima. "H‘árada, sa-a-fákrt trid'a." pokračoval a Julie mu nerozuměla, ale když zamířil svými prsty k povolenému šátku, předpokládala, že tuší, co jí řekl. Nechala ho, ať jí zkušeným pohybem utáhne šátek. Skoro nedýchala, protože se jeho prsty pohybovaly v těsné blízkosti její čelisti a ona se bála nadechnout, aby náhodou nepřišla o to omámení, které zaplavilo její tělo jako sladká vlna.

Když se dostal k tomu, aby jí konce šátku zafixoval malou sponkou, podobnou pírku, něco tiše, možná zhnuseně zavrčel a místo té nenápadné černé a nestabilní věcičce použil velkou ozdobnou sponu, kterou vytáhnul odněkud z hlubin svého oděvu. Julie vzdychla překvapením a chvíli jen nemě sledovala drahé kamínky, které se na sponě ve světle ohně blyštěly. Potom už ji ale měla připnutou na hidžábu, a byl konec úžasu.

"Šukran," poděkovala a sklopila oči. Ehsan něco zašeptal a přejel jí prstem po tváři. Vzhlédla k němu a málem se v jeho očích utopila.

"Dou-Doufám, že mi to nedáváš, kvůli tomu, co se stalo," zašeptala a raději uhnula očima stranou. "To není něco, co můžeš odčinit drahým dárkem... Chci, abys věděl, že si o tom chci promluvit. To přestěhování a ty tři dny tady.. Já vím, že mi nerozumíš," povzdechla a připadala si jako hlupák. Ale on na ni také mluvil arabsky, tak proč by mu ona své myšlenky nemohla sdělovat anglicky? Jediný problém byl v tom, že si prostě navzájem bez tlumočníka nerozuměli. A zrovna tlumočníka u tohohle mít nechtěla. V tom by se možná s Ehsanem shodli.

Po jejích slovech nastalo ticho. Ona už víc neřekla a Ehsan také ne. Za to však svými dlouhými snědými prsty hladil její líce, a to Julii v tuhle chvíli stačilo. Blaženě přivřela oči a málem se k němu přitulila. Včas si však uvědomila přítomnost celého města a zůstala spořádaně sedět. Už tak na jejich dvojci spočívaly mnohé pohledy.

"Šakrij‘k!" vytrhl ji z transu Fahimům nadšený výkřik. Trhla sebou a otočila hlavu, aby se podívala na původce toho vyrušení. Přicházel k nim a v ruce držel velkou bednu, přes kterou byla přehozená tmavá látka. "Šakrij'k, la‘daj la‘šaj la'ka," pokračoval Fahim a v očích se mu lišácky blýsklo. Hudba utichla a tentokrát to byly skutečně pohledy všech, které se sem stočily. Ehsan na Julii pohlédl a rty mu krátce zvlnilo něco, co by se dalo s trochou dobré vůle považovat za úsměv. Potom se od ní odtáhnul, postavil se a vyšel svému bratrovi vstříc.

Julie nerozuměla, ale brzy jí došlo, že to, co Fahim nesl, byl dárek pro Ehsana. Také zjistila, že ten velký předmět ve tvaru krychle, přikrytý látkou není bedna. Byla to klec. A uvnitř si hověl pták. Vlastně se to nedalo nazvat ptákem. Pouhý ‚pták‘ by totiž nevyvolal tolik úžasu. Tohle byl jeden z nejkrásnějších ptáků, které Julie kdy viděla. Vyvolával v ní stejnou nervozitu jako jeho nový majitel. Byl to krásný, dobře stavěný sokol, který si obezřetným pohledem měřil své okolí.

Co však Julii překvapilo více, než nádhera toho dárku, byl Ehsan. Ehsan a výraz, který se usadil v jeho tváři, když zjistil, co mu Fahim daroval. Jeho věčně zachmuřená a nic-neříkající tvář s panovnickou maskou se náhla rozjasnila čirým překvapením, vděčností a radostí. Dokonce Fahima nadšeně objal. Julii zabolelo u srdce, že tuhle ukrývanou a střeženou část jeho povahy odhalil pitomý sokol, zatímco ona Ehsana dokázala jen rozzuřit... Přesto však tleskala a usmívala se jako všichni ostatní. I když už to bylo za dnešní večer podruhé, co se jí hrdlo stahovala žárlivostí a smutkem. Tentokrát proto, jak něžně a starostlivě Ehsan s tím zvířetem zacházel.

"Když mi Fahim říkal, že bude Ehsan jeho dárkem nadšený, netušila jsem, jak moc nadšený ve skutečnosti bude!" smála se Džamila, když společně s Julií sledovala, jak si krásný pták hoví na Ehsanově dlani, zakryté koženou rukavicí.

"Ano, nadšený opravdu je," přitakala Julie.

"Už dlouho tak šťastně nevypadal," pokračovala Džamila a nevědomky zasadila Julii další ránu. "Víš... sokolnictví je v našem kmeni velmi důležité a ceněné a muž, který není sokolník, není ani považován za muže. Sokoli jsou Ehsanova vášeň, to ví každý... A tohle je opravdu krásný sokol!" Julie jen přikývla a sledovala, jak nebezpečně vyhlížející zobák chňapnul po kousku masa. Pak se otřásla. Nikdy necítila ke dravým ptákům něco zvláštního, prostě existovali a víc ji nezajímali. Teď, když se však nacházela tak blízko jednoho z nich, cítila podivnou nejistotu. Strachem by to nepopsala, to by bylo absurdní, kdyby se bála tvora, který byl mnohokrát menší než ona, ale... Ten sokol se jí nelíbil. A hlavně se jí nelíbilo, jak Ehsan v jeho přítomnosti zapomněl na všechno kolem, včetně jí samotné.

Podívej, kam's to dotáhla... Žárlíš na pitomého opeřence! zavrčela v duchu a odvrátila se od šťastného páru, aby se pokusila Džamilu nasměrovat do rozhovoru, který neměl nic společného s Ehsanem.

Ehsan se sokolem zabýval a pyšnil skoro celou následující hodinu. Potom bylo třeba ptáka vrátit do klece, protože nebylo slušné, aby se zabýval déle dárkem, než lidmi kolem. Když však Julie předpokládala, že Ehsan vrátí svou pozornost k ní, mýlila se. A to řádně. Náhle se objevilo několik obyvatel města, kteří s ním něco potřebovali nutně vyřešit, a ti jí ho ukradli na další dlouhé minuty. A potom, když už se zdálo, že by si na ni mohl konečně vzpomenout, objevily spoře oděnné tanečnice, které na sebe strhly veškerou pozornost. I tu Ehsanu. Hlavně tedy tu jeho, protože to byl ze všech mužů hlavně on, na něhož se soustředily. Julie už uvažovala o tom, že je paranoidní, ale když se jedna z tanečnic začala k Ehsanovi doslova lísat, došlo jí, že si nic nepředstavuje. Se zatnutými čelistmi a prázdným obličejem sledovala, jak se před ním mladá dívka natřásá a otáčí. Jak ho láká a svádí, a jak se mu její skoro odhalené vnady houpají před obličejem, na kterém – k jejímu zděšení – skvěl spokojený úsměv! Julie málem explodovala! Takže na ni se ty tři týdny neusměje ani jednou, ale na tuhle... tuhle... prostopášnici se podívá rád!

Ještě aby ne, uvědomila si trpce, když sledovala perfektní křivky a neuvěřitelně erotické pohyby, kterými si ho ta tanečnice omotávala kolem prstu. Měla nutkání vykřiknout a vyskočit na nohy, aby tu ježibabu dobře mířeným kopancem odporoučela alespoň do sousední země, ale samozřejmě, že zůstala sedět a pouze čekala a přihlížela. Hudba se stupňovala a společně s ní také pohyby tanečnice. Julii střídavě polévaly vlny horka a mrazu, hlavně když se úsměv v Ehsanově tváři stále rozšiřoval. Ve chvíli, kdy v jeho očích zahlédla šibalské plamínky, měla dost. Odvrátila hlavu právě ve chvíli, kdy ustala hudba. Pak se však davem rozlehlo zalapaní po dechu a ona se ještě otočila zpátky, aby uviděla, jak dívka před Ehsanem teatrálně padla na zem, hlavu mu položila na nohy a ruce natáhla před sebe, čímž ho uvěznila v podivně... žádající pozici.

"To je... nehoráznost!" uslyšela vedle sebe zavrčení Džamily a s radostí jí dala za pravdu. Přesto na ni však tázavě pohlédla. "Ta... Aháň-i-ra se mu odevzdala!" Julie nerozumněla prvnímu slovu, na který dala Džamila důraz, o nic víc než tomu druhému, ale podvědomě cítila, že ani z jednoho by neměla mít radost. Znovu přetočila pozornost na Ehsana. Stál nehnutě a shlížel na dívku klečící před ním. V obličeje se však tvářil stále nadmíru pobaveně a spokojeně a to způsobilo, že měla Julie chuť vyškrábat oči nejdřív jemu a potom až té ... !

"Šukran," pronesl potom pouze k dívce, a zdálo se, že mu celé město viselo na rtech. Kráska před ním se pohnula. Nejprve stáhla ruce a potom pomalu, jako by nedobrovolně zvedla hlavu. Když se otáčela, aniž by o šejcha zavadila pohledem, na tváři se jí leskly slzy. Julie nechápavě zamrkala, ale když se otočila na Džamilu, tvářila se ta velmi krutě a nenávistně, a tak se raději nezeptala. Ehsan se potom, co dívka zmizela v davu, znovu otočil na Fahima a muže, s nimiž se předtím bavil. Oslovil je, jako by se nic nestalo. Brzy se i ostatní rozpovídaly a rozezněl se všudypřítomný šum. Následovala hudba a na tanečnici si už nikdy nevzpomněl. Alespoň nikdo kromě Julie.

Když se Julie vrátila do stanu, bylo skoro půl jedenácté. Slavnost se už nevyvíjela tak, jak by byla ráda a navíc byla psychicky vyčerpaná po všem, co se dnes stalo. Proto se raději rozloučila s Džamilou, Basimou a několika dalšími ženami, se kterými trávila večer a odešla.

Ehsan byl obklopený lidmi a nezdálo se, že by si jejího odchodu všimnul. Ani ho vlastně nechtěla upozorňovat, protože na něj byla stále naštvaná. Nejen proto, že ji přestěhoval a proto, že se k ní choval tak nevšímavě. Hlavně proto, že dovolil, aby tenhle večer zkazil hloupý pták a polonahá dívka! A na ni si při tom všem ani nevzpomněl...

Dobře, žárlila! Žárlila hodně! Ale měla na to snad právo, ne?! To on jí nastěhoval do své ložnice! To on jí dal podnět k tomu, aby žárlila! To on jí tímhle dával najevo, že si na něj může dělat nároky! To ON za všechno může!

Znechuceně zamručela a začala bojovat s darovanou sponou, která na rozdíl od těch černých nasouvacích, držela pevně jako čert!

"Mám vám pomoct, ‘Ánisa?" ozvalo se za ní a ona leknutím poskočila.

"Prosím, Asalah," řekla, když se jí trochu uklidnilo zběsile uhánějící srdce. Služebná k ní přistoupila a několika pohyby ji zbavila hidžábu. Julie si oddechla, a zatímco se Asalah potýkala se zapínáním abáje, Julie si z vlasů vytahovala četná pírka a odhazovala je na stolek před sebou. Nakonec se jí vlasy v kaskádách rozlily na nahá záda.

"Půjdu se asi před spaním osprchovat," řekla, když vklouzla do nabízeného županu. Asalah jen přikývla a složila abáji, aby ji odnesla k vyprání.

"Pěkně jsi mě dnes oblékla, Asalah," pochválila její volbu Julie, ačkoli zrovna nebyla v milé a příjemné náladě.

"Děkuji, slečno," přijala její kompliment trochu chladněji, než Julie čekala. "Moc vám to dnes slušelo."

"Hm," udělala a otočila se.

"Připravím vám postel, zatímco se bude sprchovat," oznámila Asalah a Julie jen přikývla. Pak se však před východem z ložnice zastavila.

"Tak řekni," pobídla ji trpce a polohlasem. "Viděla jsi to. Řekni mi, co si o tom myslíš?"

"Já tady nejsem proto, abych vám říkala, co si myslím, slečno. Mám si to, co si myslím, nechávat pro sebe."

"Ale já chci vědět, co si o tom myslíš," zamračila se Julie. "Jsem snad jediná, kdo s tím nesouhlasí?"

"Ne, ‘Ánisa," zavrtěla Asalah hlavou. "Mnoho žen chování té dívky odsoudilo. Je mladá, naivní a příliš zbrklá. Udělala si jenom ostudu."

"Sama sobě?" dotázala se. "A co já? Já se nemám citím zahanbeně?"

"Nemáte důvod...."

"Tak proč se tak cítím?"

Asalah se odmlčela a přešla k posteli. Julie si povzdechla a znovu vykročila ke dveřím. Pak se však ještě jednou zarazila.

"Co přesně... znamená, když se nějaká žena... muži odevzdá?" Asalah ztuhla v půli pohybu.

"Je to..." vytlačila ze sebe namáhavě a tvář jí zrudla. "Jako by se mu nabídla. Celá."

"Aha."

Julie se v posteli neklidně převalovala už skoro tři hodiny. Ačkoli se mnohými způsoby snažila usnout a přestat přemýšlet nad vším, co se stalo, nedokázala to. Stále jí v hlavě strašila ta dívka a způsob, kterým se na ni Ehsan díval. Možná ji takhle na veřejnosti s ‚Děkuji‘ odmítl, ale ona moc dobře věděla, co jeho úsměv a jiskřící pohled znamená. Moc dobře věděla, že mu zájem té dívky nebyl nepříjemný... A to ji sžíralo. A jak! Navíc se k tomu všemu přidával také fakt, že už byla skoro jedna hodina ráno a on se stále nevrátil do stanu. A hudba, veselí a šum, doléhající sem z náměstí už dávno utichl. Kde tedy byl? Co dělal? A s kým?

Juliina fantazie se rozběhla na plné obrátky a ona se mučila vlastními představami a vzpomínkami, zatímco čas stále ubíhal a Ehsan pořád nikde. Když už to nedokázala vydržet a hodiny na stolku vedle postele ukazovaly čtvrt na dvě, vyhrabala se z postele, zažehla svíci a přes vytahané tričko a šortky, které nosila na spaní, si natáhla hedvábný župánek. Byla to šílená kombinace, ale v tuhle chvíli jí bylo všechno jedna. Se svíčkou v ruce vyšla ze své ložnice a znovu se, jako už obvykle, vyhnula pohledu na Ehsanův pokoj, který ji znervózňoval. Vyšla tedy až do jídelny, ze které se následně vrátila do salonku, aby zaujala místo na lenošce. Bylo to absurdní, že se na něj rozhodla čekat, ale uvědomila si, že nebude schopná zahmouřit oka, dokud ho neuvidí, jak se vrací sám do své postele.

Napomenula se a přestala si samou nervozitou kousat ret, protože hrozilo, že si ho rozkouše do krve. Zároveň také nemohla uvěřit tomu, co se děje. Ona tady skutečně jako hloupá husička čeká na muže, který si evidentně užívá někde jinde! Vyskočila na nohy a začala salonkem přecházet jako lev v kleci. To je neuvěřitelné! Od chvíle, kdy se s ním setkala, se už nepoznávala! Nikdy přece nebyla tak... zastrašená, majetnická a žárlivá. Nikdy... Zaklela a projela si rukou vlasy, stažené na noc do nedbalého drdolu. Co to s ní ten muž dělal?! Proč nad ní měl takovou moc?

A potom ho uslyšela. Uslyšela, jak tichou arabštinou rozmlouvá se strážemi před stanem a potom vchází dovnitř. Zastavila se na místě a zatnula ruce v pěst, aby se jí nezačaly třást. Zatímco se jeho kroky přibližovaly, vrhla rychlý pohled na stojací hodiny. Bylo skoro půl druhé!

"Julie," zazněl jeho překvapený hlas, když odhrnul plachtu kryjící vchod salonku. Zastavil se a užasle na ni hleděl. Ona na něj taktéž. Znovu ji totiž naprosto vykolejil. Měla připravená slova, kterými by mu zase vyplísnila a sdělila všechno, co ji užíralo. Při pohledu na něj, jí však náhle stažené hrdlo nedovolilo vydat jakýkoli zvuk. Stál nehnutě u vchodu a na jeho impozantní, široké a hlavně obnažené hrudi se leskly kapičky vody. Zřejmě si před návratem ještě dopřál sprchu, ačkoli Julie netušila kde, protože v koupelně ve stanu nebyl. Nasvědčovaly tomu však také jeho mokré ebenové vlasy, které mu v provazcích padaly do obličeje. Dlaně se jí i přes sevření v pěst roztřásly. Celou tu dobu tiše uvažovala o tom, jaké bude mít vlasy. Ještě nikdy ho neviděla bez všudypřítomného turbanu. Dala by ruku do ohně za to, že jeho vlasy budou krátké a stejně západní, jako jeho do hladka oholená tvář. Naprosto se ale mýlila. Ehsan měl delší vlasy, spadající mu skoro až na ramena. Rychle – aby potlačila nutkání je prohrábnout prsty – si založila paže na prsou.

Věnoval jí slabý úsměv a pomalu vkročil do salonku. Málem zanaříkala, když jí tak umožnil se z ještě větší blízkosti kochat jeho bezchybnou postavu svlečenou do půli těla, přičemž tu spodní půlku zakrývaly kalhoty podobné volným teplákům. Nasucho polkla, když sledovala, jak se na jeho kůži stále ještě lesknou kapičky vody. Ještě nikdy ho takhle neviděla. Ještě nikdy... A zároveň by si ani v těch nejšílenějších snech nemyslela, že skoro nahý vypadá tak... božsky!

"Užil sis slavnost?" vytlačila ze sebe potom a už jí bylo naprosto jedno, že mluví anglicky a on jí nerozumí. "Byl jsi tam dlouho... Slyšela jsem, že se většina lidí rozešla před půlnocí..." Po jejích slovech, které měly podtón obvinění, se zastavil na půli cesty k ní a jeho tvář se stáhla v nespokojeném zamračení.

"Připadám si hloupě, když se na to ptám," pokračovala a zatínala ruce tak silně, že ji samotnou to bolelo. "Obzvlášť, když mi nerozumíš... Ale kde jsi kčertu byl? S kým jsi byl?" Když neodpověděl – jak se dalo očekávat – a jeho zachmuřená grimasa se pouze prohloubila, otevřela Julie znovu ústa, aby ho obvinila, že strávil noc s tou dívkou. Dřív než však mohla cokoli říct, vyšlo z Ehsanova hrdla jakési naštvané zavrčení a on překlenul poslední vzdálenost mezi nimi. Zachvěla se, když se jeho velké dlaně sevřely kolem jejích útlých paží a on stanul tak blízko, že ji celou omámila jeho čerstvá vůně. Vyměnil si s ní krátký pohled, aby se ujistil, že je z něj mimo – přesně, jak si přál, a potom přitiskl své rty na její. Julie odevzdaně zanaříla a přestala si tisknout ruce k hrudi. Místo toho je roztáhla a se zavzdycháním tlumeným jeho ústy, mu je omotala kolem krku. Ehsan nelenil a ihned ji k sobě přitáhnul. Julie se zalykala vzrušením, které jí kolovalo tělem, a usazovalo se, se skoro bolestivou naléhavostí, v podbřišku. Odevzdaně mu vzdychla do polibků a probírala se jeho vlasy, zatímco ji on svými dlaněmi, kterými zkoumal její tělo, skoro přiváděl k šílenství.

"Ach bože, Ehsane..." zamumlala omámeně a odtrhla se od jeho rtů, protože se jí zatmívalo před očima. Odpověděl jí hlubokým, vzrušeným zavrčením a jeho ruce nepřestávaly potuvat po jejích zádech a nebezpečně se přibližovat k oblasti beder. "Přestaň... vždyť mě zničíš..." požádala ho zadýchaně a rozesmátě. Vymotala prsty z jeho vlhkých vlasů, a s přimhouřenýma očima si užívala jeho doteky. Sjela rukama přes mohutná, osvalená ramena, na paže. Prsty ji svrběly, když pod kůží cítila jeho horké a napnuté tělo. Rozechvěle ho hladila po ramenou a potom sjela po pažích. A ztuhla. Prudce rozevřela skoro zavřené oči a podívala se na svou pravačku, na které ucítila cosi vlhkého a tekutého. Zkameněla šokem ještě víc, když se jí na prstech rudě zaleskla krev pomalu vytékající z čerstvé rány na jeho paži. Ehsan si jejího šoku všimnul a nedobrovolně se jí přestal dotýkat a tázavě se na ni zahleděl. Ona si však nechápavých otazníků v jeho očích nevšímala. Jediné na co hleděla, byly tři krvavé škrábance na horní části jeho paže. Polila ji ledová vlna poznání a ona se mu zuřivě vymotala z objetí.

"To snad nemyslíš vážně!" zapištěla, a kdyby nebyla tak konsternovaná očividným faktem, že strávil noc s tou dívkou a ona si ho ještě označkovala svými nehty, asi by byl její výkřik mnohem hlasitější.

"Julie," oslovil ji, když sledoval její pohled a došlo mu, co se jí honí hlavou.

"Ne! Ne!" vykřikla. "Lá! Rozumíš?! Ne! Mám toho dost! Mám všeho DOST!" Následně se otočila na podpatku a hodlala odejít. Chytil ji však za paži a zadržel. Dřív než mohl otevřít ústa, vrazila mu Julie z otočky pohlavek, který se rozlehl stanem. Pak se mu vyrvala, a aniž by se starala o jeho konsternovaný a výhružný pohled, utekla pryč a zastavila se až ve své ložnici.

Tam zalitovala, že místo závěsu nemá dveře, které by mohla zavřít a zamknout. Jen tak tak zadržovala slzy a volný průchod jim dala až na posteli, na kterou vysíleně padla. Nevěřila, jak se mohla v Ehsanovi tak hrozně zmýlit...

Po několika minutách, které strávila slzením do polštáře, uslyšela, jak Ehsan kráčí k ložnici. Zadržela vzlyky a poslouchala, jak vchází do své ložnici a následně do té její.

"Julie," oslovil ji, když vešel a uviděl ji ležet na posteli. Rozešel se k ní,

"Ne," pokoušela se ho ubrečeně zadržet. "Lá, Ehsan. Ne. Zůstaň tam. Nechoď ke mně," protesty byly zbytečné. Ucítila, jak se naprosto samozřejmě posadil na roh její postele.

"Julie, regarde ici, sil te plaît..." zavrtěla na jeho francouzskou žádost mohutně hlavou.

"Už ne. Ne... Nevidíš, jak mi ubližuješ? Pojedu domů, Ehsane. Zítra pojedu domů..." vzlykala a neměla sílu se vzpírat, když ji sevřel dlaněmi v pase a otočil k sobě čelem. Utřela si slzy z tváří a on ji vytáhnul do sedu.

"Dej mi pokoj..." zašeptala a odvrátila hlavu, kterou chtěl sevřít v rukou. Napodruhé se mu to povedlo, a když si násilím vyžádal její pohled, utopila se v jeho černých očí. Přivřela víčka, aby odolala jeho kouzlu, ale on přitisknul své rty na její čelo. Slíbával jí z obličeje slzy a nevynechal ani jediné místečko. Julie se poukoušela uklidnit, ale skutečnost, že dokázal být tak něžný a líbat každý milimetr její pleti, ji rozplakala na novo. Proč k ní nebyl takový po celou dobu? Proč takový nebyl úplně od začátku?

"Julie, regarde ici, sil te plaît..." zopakoval a přestal ji hladit svými rty na obličeji. Otevřela uplakané oči a podívala se na něj. Teprve teď si všimla, že na klíně mu leží stará ohmataná, arabsky psaná kniha. Tázavě na něj pohlédla a on ji otevřel na založené stránce.

"Khé ‘n‘ szkrr, Julie," řekl a ukázal na něco v knize prstem. "Szkrr, Julie! Szkrr!"musela několikrát zamrkat, aby skrz slzy znovu viděla jasně. Pak konečně zaostřila na stránku a srdce jí spadlo až někam do žaludku. Znovu zavzlykala, ale tentokrát nad vlastní hloupostí. Pohlédla na Ehsana a tváře jí zrudly studem.

"‘Aná ‘ásif," vydechla a sklopila hlavu. Ehsan ji ihned sevřel v dlaních a donutil ji, se mu dívat do obličeje. "‘Asif..." zopakovala a rozechvělýma rukama mu zamířila do rozpuštěných odrostlých vlasů. Nejdříve odložil knihu o sokolnictví z klína na zem a potom ji k sobě přitáhnul.

"Moi aussi," zašeptal jí do ucha, když mu uplakaně položila hlavu na rameno a pohlédla na zranění, které vyvolalo další hádku. Když se na něj dívala z větší blízkosti a přesněji, musela uznat, že takový druh škrábanců by nemohl způsobit žádný člověk. Byly moc hluboké na lidské nehty. "‘Aná ‘athair," řekl. Zabořila mu hlavu do ramene a nechala škrábance škrábanci.

"Hal'anta ghadbán minní?" vydechla. Odtáhnul ji od sebe a překvapeně na ni pohlédnul. Pak se usmál tak vřele, že jí srdce pokleslo ještě níž.

"Lá, Julie... Lá, ya habibati... Lá, ya matar..." zašeptal.

"Qu'est-ce que c‘est ‚ya habibati‘?" zajímala se a popotáhla. Odtáhnul ji od sebe jen, aby jí mohl s úsměvem pohlédnout do tváře a mlčet.

"Et ‚matar‘?" zajímala se. Tentokrát se jeho úsměv prohloubil, on zavrtěl hlavou a znovu ji k sobě přitisknul. Julie se nespokojeně zavrtěla a mlaskla. Pouze se pobaveně zachechtal.